Jelikož jsem perfekcionista, mám problém s tím věřit druhým, že něco udělají tak, jak si představuji. Co s týká svatby, většinu věcí jsme si zařizovali sami. Sice nás to stálo hodně úsilí a času, ale bylo to alespoň podle našich představ a minimálně o polovinu levnější.

Jak jste si již možná všimli, tak jsem nadšenec 20. a 30. let a všeho, co se týká secese a art deca. A tudíž i tématika svatby byla inspirována právě těmito styly. A co bylo tou první věcí, kterou bylo potřeba připravit? No přeci pozvánka. Takže jsem zužitkovala všechny své znalosti a zkušenosti z grafických programků a vytvořila si tuhle pozvánku ... :-)

 Když jsem vloni fotila kamarádce svatbu a poté, co mi řekla, že v celém Ústí byly pouze jedny jediné šaty, které se jí líbily a že za jejich půjčení dala 7000,-, nedalo mi to a i když jsem v tu dobu ještě rozhodně nic neplánovala, musela jsem se podívat, zda bych si něco vybrala já. A tedy byla to bída. Měla jsem naprosto jasnou představu. Hlavně žádné "šlehačkové". Chtěla jsem šaty, nejlépe ve stylu hollywoodských div 30.let. 

Prozkoumala jsem pár webů butiků v Praglu a řekněme, že tam by se i něco našlo. Jenže cena za půjčení byla 16 000,-. Se asi někdo zbláznil :-) ... Tudíš nezbylo nic jiného než prozkoumat web. Jednoznačným snem by byly šaty od Jenny Packham, ale i ty nošené nejlevnější, které by se mi líbily, stály 25 000,-. Zkoumala jsem Ebay, Oncewed, Stillinwhite atd.. Nakonec, když už tedy nastal čas i pro mě opravdu něco vybrat, tak jsem měla pár favoritů a už to jen chtělo, aby se někde objevily za slušnou cenu.

Úplně nejvíce ze všeho jsem toužila po šatech Maggie Sottero "Ettia". Bohužel, nebo možná naštestí se na Ebayi objevily až 3 týdny před svatbou, když už jsem jiné měla doma, což mi bránilo za ně dát 23000,- . Jinak bych asi neváhala...

 

Dále pak Jenny Packham Luna, Eden, nebo Willow. Ale co si budeme povídat, cenová kategorie je u těchto šatů trošičku jinde.

Co se týká dalších návrhářů, koukala jsem po Eliza Howell, Rosa Clara, či Pronovias. Nicméně nikdy jsem nenarazila na šaty, které by splňovaly poměr cena-výkon. Nakonec jsem se dostala až k šatům britské oděvní značky Monsoon, která kromě oblečení denního nošení vyrábí i společenské a svatební šaty. A tam jsem objevila ve starší kolekci dva favority. Nicméně jejich cena na webu se také pohybovala výš, než bych chtěla. Jednalo se o modely Sophia, krásné šaty se zdobením ve stylu dvacátých let a Breya, které působily romanticky, a právě elegantním nádechem let třicátých.

Jedno krásného dne se ale na Ebayi objevily právě šaty Sophia a pár dní na to i Breya. Tak jsem se rychle domlouvala s prodavající na poštovném a dalších detailech. Nicméně konec aukce jsem prošvihla, a tak jsem čekala, až se šaty znovu vystaví. Bohužel v tu chvíli si jich všimlo více zájemců a nakonec se vydražily za víc, než jsem chtěla dát. V tu chvíli už jsem neváhala a okamžitě jsem koupila ty druhé. Monsoon Breya. Už jsem totiž nechtěla čekat a doufat, že se tam Sophia znovu objeví. 

Po týdnu mi dorazily domů a byly perfektní. Sice jsem jim udělala pár úprav, ale nakonec to byly ty pravé šaty, které mi perfektně sedly, nestály mě jmění (nakonec s poštovným z UK cca 7200,-) a užila jsem si v nich celý svatební den.... teď už je jen musím odnést do čistírny, aby byly zase jako nové!

Focení se věnuji už pár let, ale bylo to hlavně pro zábavu. K lepšímu vybavení jsem se dostala tak 6 let zpátky a hodně mě to bavilo. Začínala jsem na detailech, na makru, sem tam na přírodě .S postupem času jsem ale začala ztrácet inspiraci. Samozřejmě, že je kolem nás spousta zajímavých věcí, ale když je vidíte každý den, tak to kouzlo ztrácejí.

Co tedy dál. Fotit lidi? Ano. Hlavně jejich emoce. Nějak mě neláká studiové focení, či nějaké stylizované, ale právě to zachycení okamžiku. Není nad to zachytit upřímný úsměv někoho, kdo netuší, že je focený. Protože v okamžiku, kdy to zjistí, tak ztuhne. Proto focení svateb mě v poslední době velice láká.A tady je dálší várka fotek z jedné svatby, kde jsem fotila.

Včera jsem vyrazila na "nákupy". Za cíl jsem měla kravatu a nějaké to basic tričko, jelikož doma žadné čistě bílé už nemám. U kravat jsem neuspěla. Takovou, kterou jsem scháněla neměli, ale to mě až tak nepřekvapilo. Řekněme, že jsem náročný zákazník.

Takže přišla na řadu část druhá, sehnat bílé tričko. Má představa byla, že bude mít V-éčkový výstřih, bude z viskózy, tak aby krásně splývalo, a nejlépe lehce prodloužené. A to byste neveřili, jaký je to nadlidský úkol. Prolezla jsem snad všechny obchody a úpřímně po hodině a půl courání, jsem odešla znechucená, až naštvaná. Čtyři a půl roku jsem pracovala v oděvní výrobě. Je to jeden z důvodů, proč si v obchodě jen tak něco nekoupím. Dnes kroutím hlavou nad tím, že jsem vůbec něco takového mohla studovat. Tenhle svět se naprosto zbláznil.

Všechny obchody byly přecpané hadrama, ano hadrama, ve většině případů špatně ušitých, z nekvalitních materiálů. A to takovým způsobem, že si člověk pořádně ani nevybere, jelikož je toho prostě spousta. Stojany nahuštěné, div že to z nich nepadalo, natož se tím vůbec probírat. Nehledě na to, že ve většině obchodů najdete stejně většinou to stejné...ať žijí trendy.

Ano, chápu, že někdo potřebuje nakupovat pěkné oblečení kvůli práci, ale takovéto oblečení většinou dotyčnému vydrží déle, než jednu sezónu, ale kupovat ho, protože je to trendy, je prostě špatně. Proč to vlastně kupujeme? Abychom se někomu zalíbili? Proč? Aby bylo vidět, že na to "máme"? Proč?! To přeci není podstatné. Nakonec skončíme s narvanou skříní a většinu z toho stejně nenosíme. 

Nejvtipnější z celého toho "nakupování" byla informace v H&M, že když přinesete tašku starého oblečení, dostanete slevu, či kupón na slevu 60Kč. Přišlo mi to jako hloupý vtip, vždyť je to jen marketingový tah, jak zvýšit prodejnost. Místo toho by se oděvní řetězce měli soustředit na zkvalitnění své výroby. Pokud nevíte, tak 18.-24.4. je tzv. Fashion Revolution Week, je to organizace snažící se změnit módní svět...

Já jsem začala nakupovat převážně v second handu. Kupuji, co se mi líbí a hlavně, co mi sedí, nezávisle na trendech. Už jen představa, že bych měla dát za nějakou sukni, či šaty, tisícovku, to si radši půjdu koupit "tunu" malin nebo jahod. Tenhle svět je neskutečně povrchní a zapomíná na to, co je důležité. Takže pokud máte alespoň trošku toho estetického citu, není potřeba běžet hned do obchodu a koupit, každý trend, který se objeví, kolikrát stačí prostě jen zahrabat ve skříni...

 

 btw. sako i kalhoty jsou ze sekáče ...