backlight
,
dress
,
fashion
,
floral
,
flower
,
lens flare
,
new post
,
orange
,
outfit
,
photography
,
portrait
,
vintage
experience
,
mexická
,
new post
,
pepe lopez
,
restaurace
,
Ústí nad Labem
Another great experience
8:37:00 AMSice v nadpisu je „skvělá“ zkušenost, ale v tomto případě je to ironie. Poslední dobou mám velký problém vybrat si restauraci, kam zajít na večeři, ať už s mužem, nebo rodiči. Kromě prostředí, které mě dokáže odradit už na dálku, tak nabídka ústeckých restaurací není nic, co by vás ohromilo.
Nicméně, mezi ty odlišné patří Pepe Lopez. Tuhle mexickou restauraci
mám hned za rohem, takže nemusíme řešit transport. Ceny jsou zde sice vyšší
oproti ostatním, ale řekněme, že je ještě akceptovatelné a v letě se dá sedět na
zastřešené zahrádce, což je velmi významné plus. A jídlo? Vzhledem k tomu,
že se jedná o mexickou restauraci, ne vždy vyloženě chutná, ale to není chybou
kuchaře, ale spíš netradičními chutěmi, na které nejsme zvyklí. Experimentovat
se přeci musí.
Největším problémem je zde ale obsluha. Bohužel dost často jsem tu s obsluhou nebyla spokojená a tetno týden to báječně završil. Deset minut, po té co jsme usedli, jsme si museli říct o jídelní lístek. Mezitím přišly další tři stoly, které byly obslouženy ještě před námi. Po dalších tak deseti minutách jsme dokonce dostali příležitost si objednat. Následovalo čekání na pitivo. Než nám ho donesli, tak se u stolu, na který jsem viděla, vystřídali dva lidé z obsluhy tak 3x. To, že si počkáme na jídlo, to jsme tak nějak tušila, jelikož tam bylo opravdu plno. Ok, to se dá pochopit. Jídla jsme se tedy dočkali v přijatelné době a bylo i dobré.
Po té, co jsme dojedli, jsem si polovinu jídla nechala zabalit. Jelikož jsem opravdu nemohla a hlavně se mi to hodilo na druhý den k obědu. V restauraci jsme pak ještě seděli a popíjeli tak hodinu. Nicméně druhého pivka se můj muž, i po opakovaném upozornění, už nedočkal. Takže jsme to uzavřeli, s tím že pivo už nechceme a že zaplatíme.
Když nám přinesli účtenku, tak jsem panu číšníkovi oznámila, že zaplatíme, až mi přinesou to jídlo, co jsem si nechala zabalit. A najednou se začali dít věci. Nejdříve přiběhla jedna ze servírek, která se nám spolu s ním věnovala, že se moc omlouvá, ale že to omylem její kolegyně vyhodila, jelikož si myslela, že patřilo k jinému stolu, který již odešel. Tak jsem jí odvětila, že je to sice blbý, ale že bych ráda dostala své jídlo. Odběhla a dorazil pan číšník, který se tedy také omlouval, a jestli nám (asi spíš jen mě) může nabídnou něco jiného, třeba k pití. Tak jsem mu řekla, že ať se nezlobí, ale nemám zájem a že jim zaplatím pouze polovinu, nebo že bych byla ráda, aby mi nesnědenou část připravili znovu.
Chvilku na to dorazila i servírka, která to způsobila. Ano, také se omluvila a nabízela mi za to kávu, či nějaký drink. Tak se jí ještě v klidu snažím vysvětlit, že ani kafe, ani žádný drink nechci. V tu chvíli přestala vnímat a začala až agresivně říkat, že si mi tu snaží vyjít vstříc a že mi dává možnosti, jak to napravit, byla jak kolovrátek. Když jsem pochopila, že mě opravdu nebude vnímat, nechala jsem ji domluvit a poté opět jí v klidu říkám, že to chápu, že každý může udělat chybu, ale že o to, co mi nabízí, nemám zájem a že jsou dvě možnosti, jak to vyřešit. A než jsem stačila zopakovat svůj požadavek, ona spustila znovu. Tím mě sice neskutečně vytočila, nicméně jsem se udržela a přestala jsem s ní cokoliv řešit. Obrátila jsem se na číšníka, který nakonec ustoupil a dal mi na jídlo slevu. Chvilku jsem se dokonce obávala, že někdo půjde a vytáhne to z koše :-) ...
Nevím jak to vidíte vy, ale pokud jdu do restaurace a objednám si jídlo, tak chci jídlo. Pokud mám platit za nějakou službu, tak tu službu chci dostat. V tomhle případě jsem o jídlo přišla a služby celý večer staly za hovno! Ano, budu sprostá, protože to slušně ani napsat nejde. A pokud slečna či paní servírka udělá chybu, nemůže přeci čekat, že za její chybu budu platit já. V Pepe Lopez jsem tudíž byla na dlouho dobu naposledy. Bohužel, jak jsem již zmínila na začátku, tahle restaurace má mnohá plus, takže někdy v budoucnu do ní nejspíš opět zajdeme.
Největším problémem je zde ale obsluha. Bohužel dost často jsem tu s obsluhou nebyla spokojená a tetno týden to báječně završil. Deset minut, po té co jsme usedli, jsme si museli říct o jídelní lístek. Mezitím přišly další tři stoly, které byly obslouženy ještě před námi. Po dalších tak deseti minutách jsme dokonce dostali příležitost si objednat. Následovalo čekání na pitivo. Než nám ho donesli, tak se u stolu, na který jsem viděla, vystřídali dva lidé z obsluhy tak 3x. To, že si počkáme na jídlo, to jsme tak nějak tušila, jelikož tam bylo opravdu plno. Ok, to se dá pochopit. Jídla jsme se tedy dočkali v přijatelné době a bylo i dobré.
Po té, co jsme dojedli, jsem si polovinu jídla nechala zabalit. Jelikož jsem opravdu nemohla a hlavně se mi to hodilo na druhý den k obědu. V restauraci jsme pak ještě seděli a popíjeli tak hodinu. Nicméně druhého pivka se můj muž, i po opakovaném upozornění, už nedočkal. Takže jsme to uzavřeli, s tím že pivo už nechceme a že zaplatíme.
Když nám přinesli účtenku, tak jsem panu číšníkovi oznámila, že zaplatíme, až mi přinesou to jídlo, co jsem si nechala zabalit. A najednou se začali dít věci. Nejdříve přiběhla jedna ze servírek, která se nám spolu s ním věnovala, že se moc omlouvá, ale že to omylem její kolegyně vyhodila, jelikož si myslela, že patřilo k jinému stolu, který již odešel. Tak jsem jí odvětila, že je to sice blbý, ale že bych ráda dostala své jídlo. Odběhla a dorazil pan číšník, který se tedy také omlouval, a jestli nám (asi spíš jen mě) může nabídnou něco jiného, třeba k pití. Tak jsem mu řekla, že ať se nezlobí, ale nemám zájem a že jim zaplatím pouze polovinu, nebo že bych byla ráda, aby mi nesnědenou část připravili znovu.
Chvilku na to dorazila i servírka, která to způsobila. Ano, také se omluvila a nabízela mi za to kávu, či nějaký drink. Tak se jí ještě v klidu snažím vysvětlit, že ani kafe, ani žádný drink nechci. V tu chvíli přestala vnímat a začala až agresivně říkat, že si mi tu snaží vyjít vstříc a že mi dává možnosti, jak to napravit, byla jak kolovrátek. Když jsem pochopila, že mě opravdu nebude vnímat, nechala jsem ji domluvit a poté opět jí v klidu říkám, že to chápu, že každý může udělat chybu, ale že o to, co mi nabízí, nemám zájem a že jsou dvě možnosti, jak to vyřešit. A než jsem stačila zopakovat svůj požadavek, ona spustila znovu. Tím mě sice neskutečně vytočila, nicméně jsem se udržela a přestala jsem s ní cokoliv řešit. Obrátila jsem se na číšníka, který nakonec ustoupil a dal mi na jídlo slevu. Chvilku jsem se dokonce obávala, že někdo půjde a vytáhne to z koše :-) ...
Nevím jak to vidíte vy, ale pokud jdu do restaurace a objednám si jídlo, tak chci jídlo. Pokud mám platit za nějakou službu, tak tu službu chci dostat. V tomhle případě jsem o jídlo přišla a služby celý večer staly za hovno! Ano, budu sprostá, protože to slušně ani napsat nejde. A pokud slečna či paní servírka udělá chybu, nemůže přeci čekat, že za její chybu budu platit já. V Pepe Lopez jsem tudíž byla na dlouho dobu naposledy. Bohužel, jak jsem již zmínila na začátku, tahle restaurace má mnohá plus, takže někdy v budoucnu do ní nejspíš opět zajdeme.
A co vy? Také máte nějakou podobnou zkušenost?
I když jsem chtěla svatbu ve stylu 30.let, nechtěla jsem za každou cenu nutit hosty, aby přišli dobově oblečeni. Přeci jen, né každý si na to potrpí a nebude si kvůli tomu pořizovat něco, co už možná nikdy nepoužije. Nezávisle na tom, bychom ale všichni měli vědět, co je vhodné si na svatbu obléci a co ne.
Před výběrem oblečení se vyplatí zjistit, kde se svatba koná, případně jestli nemá stanovený dress code a dle toho zvolit ten správný outfit. Slečny a paní by neměly být oblečeny příliš vyzývavě a pánové příliš neformálně, vše v závislosti na stylu a místě svatby.
Prvním a nejdůležitějším pravidlem
je umírněnost. Pozornost patří tento den hlavně nevěstě a ženichovi, a
nikomu jinému, proto raději nechte veškeré módní výstřelky doma ve skříni.
Důležité je také dbát na výběr barvy. Pokud není požadováno jinak, není větší
faux pas, než když některá z dam dorazí v barvě šatů nevěsty. Proto se dámy
vyhněte nejen odstínům tradiční bílé, ale kterékoliv jiné netradiční barvy, kterou
si nevěsta zvolí.
Pokud mají snoubenci svatbu laděnou do určitého odstínu, je slušností jejich požadavku vyhovět. Pokud se ale dostanete do situace, že vyhovět nemůžete, snažte se zvolit nejbližší možný odstín. Prioritně volte pastelové barvy, jelikož těmi nic nezkazíte. Rozhodně se vyvarujte sytým, jasným barvám a výrazným vzorům, které se k této události nehodí a na fotkách to nevypadá dobře. Pokud si libujete v černé, zvolte pro tento den spíš šedou, jdete přeci na radostnou událost a ne na pohřeb.
Pokud se svatba koná v parném létě, je přípustné odhodit silonky i kravaty, ale vždy přitom respektujeme prostředí. Stejně tak volíme i vhodnou obuv. Není nad zapíchnutý jehlový podpatek v trávě. Tenisky a džíny ale v každém případě nechte doma.
Já sama jsem chtěla, aby hosté dodrželi jistý dress code a až na malé výjimky se to podařilo. Nicméně to bylo mnohem lepší, než kdyby někdo dorazil v rudých šatech, či žlutém bavlněném tričku od Vietnamců (ano i to jsem zažila na jedné ze svateb). Tak snad vám tento malý návod pomůže s výběrem, abyste nenaštvali nevěstu ;-). A pokud ani teď si nejte jistí, nechte si poradit od nevěsty, určitě vám ráda poradí:-)
Pokud mají snoubenci svatbu laděnou do určitého odstínu, je slušností jejich požadavku vyhovět. Pokud se ale dostanete do situace, že vyhovět nemůžete, snažte se zvolit nejbližší možný odstín. Prioritně volte pastelové barvy, jelikož těmi nic nezkazíte. Rozhodně se vyvarujte sytým, jasným barvám a výrazným vzorům, které se k této události nehodí a na fotkách to nevypadá dobře. Pokud si libujete v černé, zvolte pro tento den spíš šedou, jdete přeci na radostnou událost a ne na pohřeb.
Pokud se svatba koná v parném létě, je přípustné odhodit silonky i kravaty, ale vždy přitom respektujeme prostředí. Stejně tak volíme i vhodnou obuv. Není nad zapíchnutý jehlový podpatek v trávě. Tenisky a džíny ale v každém případě nechte doma.
Já sama jsem chtěla, aby hosté dodrželi jistý dress code a až na malé výjimky se to podařilo. Nicméně to bylo mnohem lepší, než kdyby někdo dorazil v rudých šatech, či žlutém bavlněném tričku od Vietnamců (ano i to jsem zažila na jedné ze svateb). Tak snad vám tento malý návod pomůže s výběrem, abyste nenaštvali nevěstu ;-). A pokud ani teď si nejte jistí, nechte si poradit od nevěsty, určitě vám ráda poradí
baking
,
blogger
,
cake
,
dessert
,
food
,
foodporn
,
new post
,
stained glass
,
wedding
Foodporn: Stainglass cake
5:17:00 PMI když jsem na svatbu měla dort objednaný od cukrářky, který byl mimochodem naprosto vynikající, nebyl to ten, který mě naprosto ohromil. Takzvaný stained glass cake. A vzhledem k tomu, že jsem nevěřila, že seženu někoho, kdo by mi ho udělal, rozhodla jsem se, že ho zkusím udělat jako překvápko.
Samozřejmě, že nejdříve bylo potřeba si to vyzkoušet. Objednala jsem
si tedy potravinářské barvy, potahovací hmotu a už zbývalo připravit jen
korpus, na kterém si to vyzkouším. S tím mi pomohl přítel (teď už tedy
manžel ... :-)).
Bylo to poprvé, co jsem pracovala s potahovací hmotou. Takže pěkně
podle návodu. Posypte si pracovní plochu moučkovým cukrem…aha, ten
nemám. Takže jinak. Když experiment, tak se vším všudy. Vytáhla jsem folii,
napnula na linku, vzala láhev od vína, jelikož ten jeden jediný mini
váleček, který jsem kdysi měla, se někam schoval. Vytvořila jsem z
fondánu kouli a prsty z ní vytvořila poměrně pravidelnou
placku. Na tu jsem pak také natáhla fólii a začala válet. Připravila
jsem si placku, která pokryla celý (nízký) korpus, vyhladila a ořízla
přebytečné okraje.
Následovalo samotné malování. Naposledy jsem malovala snad 4 roky
zpátky na hedvábí a upřímně řečeno, nikdy jsem nebyla expert na akvarel.
Trvalo mi to celé, i s přípravou fondánu, asi tak dvě hoďky, ale i přes
prvotní nejisté tahy štětcem
musím říct, že výsledek mě velice příjemně překvapil.
Nicméně ze svatebního překvápka nakonec nic nebylo, jelikož s
přípravou všech dekorací, jídla, atd, na něj už nezbyl čas. Tak snad
někdy příště :-) ...