Tak jsme se zúčastnili na dlouho dobu asi poslední svatby v našem okolí. Měsíc dopředu jsem se pokusila od nevěsty zjistit, jak to budou mít laděné, abych si stihla sehnat něco na sebe. Její odpověď byla oranžová. Což ně vyděsilo, jelikož oranžová není zrovna barva, kterou by oplýval můj šatník.

Po dlouhém hledání na Ebayi, po opakovaných pokusech sehnat něco v obchodě, jsem to večer před svatbou vzdala, protože jsem opravdu nesehnala nic, co by odpovídalo mé představě. Pouze jeden jediný top z H&M by připadal v úvahu. Jenže investovat 600,- do cca 40 cm polyesterové látky mi prostě přišlo šílené. 

Tak jsem se večer před svatbou s neúspěchem vrátila domů s tím, že snad vymyslím něco vhodného z toho, co mám ve škříni. Nakonec jsem prolezla i tu spoustu věcí, které už nenosím a narazila jsem na dvoje šaty. Jedny krémové s jemným černým potiskem, ušité z hedvábí a druhé červeno-oranžové. Bohužel mi ani jedny neseděly, tak bylo potřeba je upravit. Do jedné v noci jsem seděla u stroje, ale nakonec se mi podařilo upravit oboje. Jelikož jsem se nemohla rozhodnou, které z nich, vzala jsem si sebou oboje. A jaké to nakonec vyhrály? Mrkněte na fotky. Ty druhé nafotíme možná příště.

Focení se věnuji už pár let, ale bylo to hlavně pro zábavu. K lepšímu vybavení jsem se dostala tak 6 let zpátky a hodně mě to bavilo. Začínala jsem na detailech, na makru, sem tam na přírodě .S postupem času jsem ale začala ztrácet inspiraci. Samozřejmě, že je kolem nás spousta zajímavých věcí, ale když je vidíte každý den, tak to kouzlo ztrácejí.

Co tedy dál. Fotit lidi? Ano. Hlavně jejich emoce. Nějak mě neláká studiové focení, či nějaké stylizované, ale právě to zachycení okamžiku. Není nad to zachytit upřímný úsměv někoho, kdo netuší, že je focený. Protože v okamžiku, kdy to zjistí, tak ztuhne. Proto focení svateb mě v poslední době velice láká.A tady je dálší várka fotek z jedné svatby, kde jsem fotila.

 

Jsou doma a jsou naprosto dokonalé. Nádherné korálkové zdobení na saténovém podkladu. Inspirace z dvacátých a třicátých let. Tyhle krásné botky z kolekce Jenny Packham, které se mi podřilo ulovit na Ebayi, je prostě potřeba ukázat světu. Tím má závislost na botách pokračuje a má sbírka se dále rozrůstá...

They have finally arrived and they are absolutelyy stuning. With beautiful beading on satin base fabric, inspired by 20s and 30s. These beauties from Jenny Packham collection I bought on Ebay and I just have to share with you. These are one of the reasons I am such a big shoe addict and my collection is getting bigger ...

Druhá svatba, kterou jsem měla možnost fotit, byla ve starém mlýně. Tohle malebné zákoutí je ukryto v lesích Opárenského údolí a já z něj byla naprosto unešená. Z prvu jsme z celé akce měli trochu obavy, netušili jsme, jak moc to bude oficiální a jaké vůbec bude prostředí, ale nakonec nás starý mlýn příjemně překvapil a musím uznat, že to je naprosto úžasně prostředí na pořádání svatby. Co si budeme nalhávat, v okolí Ústí takovýchto míst moc není. V tomto příspěvku je jen pár fotek z místa svatby, ale brzy bude následovat další várka ...

 

 
Poslední dobou mám na dost na pilno, nicméně jsem měla konečně chvilku podívat se na fotky svatebních dekorací a občerstvení, které se mi nedávno podařilo vyfotit. 

Je super, že i u nás už se začínají tradice měnit a uvolňovat. Spousta páru dává přednost ležernosti před upjatostí klasických svateb, bílých ubrusů a knedlíčkových polévek. Nicméně každý z nás je jiný a nechci nikomu brát jeho představu o tomto jedinečném dni. Takže ať už se vám líbí cokoliv, doufám, že tak jako tak se vám budou líbit moje fotečky ...







      

Je to sice už nějaký ten pátek zpátky, ale v listopadu jsme na prodloužený víkend s mužem vyrazili do Krkonoš. Ubytovaní jsem sehnala na poslední chvíli přes Booking.com a podařilo se mi najít luxusní apartmán kousíček od centra Špindlu, ale o tom více třeba příště.

I když nám počasí úplně nepřálo, nenechali jsme se odradit a poctivě jsme výletovali. Poslední den jsme se vydali na Labskou boudu. Jelikož jsme předchozí den skončili jak zmoklé slepice, ještě jsme se zastavili u našich vietnamských spoluobčanů a zakoupili apartní pláštěnky. 

Nechali jsem se lanovkou vyvézt na Medvědín a odtud nás čekala cca 15 km trasa. V mlhavém počasí, naštěstí už bez deště, jsme dorazili k Vrbatově boudě, kde se z ničeho nic, jak mávnutím kouzelného proutku mlha rozpustila a bylo azuro. Výhledy do krajiny byly úžasné, obzvlášť z Pančavského vodopádu. 

Nakonec jsem dorazili na Labskou poudu, posilnili se a vyrazili zpět do údolí. Jelikož už se začalo smrákat, bylo to docela v poklusu, jelikož jsem měla strach, že zůstaneme v lese za tmy. Naštěstí jsme narazili na silnici jestě za světla, ale do Špindlu nás čekal ještě pořádný kus cesty...

 

Je to malý, chlupatý a neustále na mě přilepený. Co je to? Nela. Moje malé, neustále vyděšené, zvířátko, které mi jako štěně rozkousalo několik párů bot, a bez kterého si už život nedokážu představit. Je to člen rodiny, který mi chybí, když odjedu pryč. Na kterého se neskutečné těším každý den, když se vracím z práce. A ať je den sebehorší, to jak mě vítá, naprosto vymaže veškeré starosti. Tentokrát se stala mou modelkou a pózovala při zkoušce nové pevné padesátky Nikkor f/1.8G AF-S.

It is small, fluffy and always by my side. What it is? Her name is Nela. Small, always scared yorkie, which ate few of my shoes as a puppy, but I can´t imagine not to have her in my life. She is family member, who I miss so much when I am away. And when the day is at its worst, she alway makes me smile. This time she was a model when I was testing my new 50mm f/1.8G AF-S Nikkor lens.